Ano, tolik věcí bychom chtěli mamince říct, tolik toho s námi měly prožít....
Ani já se nemůžu smířit s tím, že maminka odešla předčasně (bylo jí 64 let), ale jako osten ve mě trčí bolestný nářek mé dcery "teď už mi nikdo neřekne Zuzanečko moje" - tak jí totiž říkala právě jen babička... Všechno to bolí, bolí napořád. Kdyby se vrátil čas a my mohli nějak zvrátit ten neblahý osud. Milé přítelkyně, nechci vás děsit, ale ta bolest nepřejde, já pláču i po devíti letech. Asi jsem poznamenaná i prohraným bojem s rakovinou u milovaného manžela, takže svět je pro mě jen černým plátnem bez barev.
In reply to Pomaly to budú 2 roky, čo tu by Anonym (neověřeno)