Holky, i moje maminka měla stejný průběh. Starala jsem se o ni a pořád jen spala, za den vypila třeba jen jeden Nutridrink, nejhorší je, že zapomínala,protože měla ložiska i v mozku. Ale věděla, že ji miluju, to vím. A to je pro mě podstatné. Píchala jsem jí injekce a lepila náplasti od bolesti. Umývala jsem ji, krmila a pak i přebalovala. Obešly jsme se bez nemocnice. Jsem zato ráda. Nikdy bych si to neodpustila, kdyby nebyla doma ve své posteli. Maminka měla ložiska nakonec po celém těle. Bylo to strašně těžké. Občas jsem jí něco nahmatala třeba na břiše....napište jestli jste to měli také tak...Maminka bojovala s rakovinou prsu tři roky, myslím si, že šla k lékaři pozdě, mělo to už několik cm...A jak jsme se dozvěděli, že umírá? Nějak nám to stále nedocházelo, nechtěli jsme si to připustit, každou noc jsem se modlila k andělům, dokonce jsem měla pocit, že je vidím. člověk ze zoufalství věří všemu. Já ateista jsem na několik měsíců zcela propadla spiritualistmu a Bohu a andělům. Ale nepomohli nám, nemohu na ně dál věřit. Definitivně nám doktoři řekli, že nemáme naději, až ve chvíli, kdy jsme je pořád nutili, aby ji někam posílali do nemocnice na určité procedury atd...doktoři řekli, že ji akorát tím trápíme, že už ji nic nepomůže...byli jsme na dně...
In reply to Deboro,naše mamka na tom byla by Anonym (neověřeno)