Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Petr
  (kontaktovat autora příběhu)
5. července 2014
Ahoj můžu říct že z vlastní zkušenosti je to již 6 měsícu a je to horší a horší myslím že ten konec nebude tak daleko . Nedokážu normálně žít, umřel jsem v lednu s maminkou tělo tu je chodí tu a tam bez duše a když něco dělám tak jen pro maminku aby byla ráda kdyby to viděla pro sebe to nedělám nic mě už nebaví , nemyslím si že život má nějaký smysl tak na co tu dýl zůstávat? A bůh ? Může vůbec existovat když mi vzal mámu takova hodna byla a co nikdo ji nepomohl ani ty policajti u kterých sem hlásil její zmizení. Nedokážu se stím smířit někdy jsou dny lepší a i když něco dělám pořád na to myslím , pořád promlouvám k mámě a co sny? Ještě horší tam máma je živá a já ji vysvětluju že není a ona mi říká že to ví probudím se celej spocenej fakt mě ten život už nebaví. Snad to zvládnete lépe než já . Až odejdu pokud to dokážu bude mě mrzet jen že způsobím bolest přítelkyni a tátovi kteří tu ještě jsou.... ale já už fakt nemám sílu jen se přetvařuji a usmívám aby okolí bylo ok. A psychiatr? Jen pise leky a bere si 30kc zadna pomoc, pochopeni, posezeni a promluva....

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?