Mám to stejné...někdy je mi to jasné...že už jí nikdy neuvidím,neuslyším, ale někdy zase na místech kde jsme byli spolu nebo nějaká vzpomínka, mě tak nějak uvnitř hrozivě sevře a čekám,že se třeba v tramvaji otočím a bude sedět za mnou a uslyším....vystupujeme, půjdeme ještě támhle a támhle
In reply to Je mi tak smutno :o( ... proč by Anonym (neověřeno)