Milá angelo, naprosto Vaše slova chápu. Moje maminka nám odešla před třemi lety ( 21.7. to budou tři roky) Je to bolest neskutečná, odchodem milovaného člověka si uvědomíme, co pro nás vše udělal, jak nám chybí. Ale život tady na zemi jde dál. Maminka by si nepřála, abyste stagnovala, abyste se příliš trápila co bude, jak bude. Ono prostě být musí. Najděte v sobě opět sílu jít dál s vědomím, že maminka vás vidí ( a ona vidí, o tom nepochybujte) , ukažte jí denodenně, že jste silná po ní a začněte znovu naplno žít. Vím, o čem mluvím a nemyslete si, denně na maminku vzpomínám, jen ten pláč už není tak silný, ale je. Prostě ten bol, smutek, nelze překonat. Pochopí jen ten, kdo prožije odchod milovaného člověka. Držte se, jste ještě asi hodně mladá, život máte před sebou,ukažte mamince, že se dokážete s realitou života porvat. Učte se novým věcem, neupínejte se k jednomu člověku, vyjděte z ulity, pokud máte zahrádku, pobývejte tam co nejvíce, pakliže ne, pak příroda, síla stromů, to je lék na vaši bolavou duši. Dokážete to, uvidíte a mamince tím uděláte ohromnou radost. Hana
In reply to Dala bych naprosto cokoliv, by Anonym (neověřeno)