Upřímnou soustrast Iko.Ten smutek se jistě dostaví.Já když jsem viděla maminčino utrpení a pak přišel konec ,tak se ve mně pralo tolik protichůdných pocitů.Byla jsem ráda,že ta sebevědomá,nezávislá,samostatná žena nyní upoutaná s plenama a kapačkou na lůžko našla konečně klid a vysvobození z toho pekla.Zárovenˇmi jí bylo nesmírně líto,takto krutý konec si nezasloužila.A (možná z čistě sobeckých důvodů)jsem si neuměla představit žít bez ní.5 týdnů po její smrti se to stále učím.Zvykám si na tu myšlenku,že tedˇ už musím jen a jen sama.Stále na ní myslím při všech denních činnostech.Např.nyní peču její oblíbený koláč,vařím oběd u kterého s námi již nikdy nebude sedět.Při nákupu vidím v regálech věci co jsem jí kupovala.Starám se o její oblíbené květiny co mi po ní zůstali.A to jsem měla doma většinou umělé,neb s nimi není žádná práce a tedˇ mám radost z každého květu,z každého nového lístečku.Iko,přeji ti hodně síly s vyrovnáním se ze smrti maminky.Mně alesponˇ trochu pomáhá vypsat své momentální pocity na tyto stránky.I když tu nikoho osobně neznám,cítím se mezi svými.Nikdo mně tu nehodnotí ani nesoudí jako kdybych se takto duševně odhalila např.v práci před kolegyněma.A tak se čas od času ozvi jak to zvládáš.
In reply to Včera mi zemřela maminka. S by Anonym (neověřeno)