Napsala jste to hezky, já budu bojovat za celý život, který mám teprve před sebou, protože teprve studuji. Nejsem vdaná a ani děti nemám. Máma propásně třičtvrtinu mého života. Nikdo mě nepochopí, když mu řeknu, že na svatbu se netěším a nebude to můj hezký den. Ale příteli to říct nemohu, nechápal by, že když tam nebudu mít mámu, tak se mi bude chtít jen děsně brečet a bude to hrozné utrpení. A proto doufám, že svatba přijde až tak za 10 let, až už vzpomínky nebudou tak silné a před tím se nafutruju nějakými uklidňováky. Jo je to hnusné, ale můj život už vždy bude jen hořkosladký....spíše hořký
In reply to Statečná Aničko,paní doktorka by Anonym (neověřeno)