máš pravdu. Já sice se začínám vzdalovat duchovno a přestávám v tyto věci zase věřit (ale během maminčiné těžké nemoci jsem věřila ve vše, jen aby jí to pomohlo, modlila se v anděli a tak). Ztrácím víru, ale zase se začínám po tom těžkém roce trochu stabilizovat, i když jsou dny, kdy prostě brečím a nevidím nic vesele, ale jsou i dny, kdy si říkám přesně to, co píšeš, pokud mě maminka může vidět (i když si to nemyslím), snažím se, aby na mě byla pyšná a když provedu nějakou hloupost , tak vždycky nahlas řeknu:"Já vím mami, jsem pitomá, ale nezlob se na mě." Hezké sny o mamince bych chtěla mít každý den.
In reply to Ahoj Angel, jak jsi sama by Anonym (neověřeno)