Moc mě mrzí, že je tu další člověk, který do budoucna nevidí nic pozitivního, já to mám stejné, navíc se mi rozpadl vztah, nedokáži odpustit chování během mamčiné nemoci a později její smrti, strašně se bojím budoucnosti co s námi bude ....mám 4,5 letou dcerku a pranic mě netěší, že s ní budu sama....ale tím myslím úplně sama....nemám s kým svou situaci rozebrat, kdo by mě utěšil,....jen se klepu a nenávidím se za svou neschopnost a toho, čeho dcerku do budoucna vystavuji...život se zlomenou matkou, která cítí jen zášť vůči partnerovi,doktorům.....moc jí nezávidím. Pořád se utěšuji,že bude lépe,ale ono stále není....a to mě ubíjí čím dál víc. Život mi nedává facky,ale rovnou tvrdé pěsti.
Bohužel mamka do snů stále nepřichází......
In reply to Je to už skoro rok, co mi by Anonym (neověřeno)