Ahoj Jakube,přijmi upřímnou soustrast.Ani já ti neporadím,přesně,jak píše Míša,na tu bolest nikdo radu nedá,to si musí každý odžít.Jen ti můžu slíbit,že jednoho dne zjistíš,že už je ta bolest snesitelnější.Že už se zase můžeš smát,z něčeho se radovat,na něco těšit.....bolest nikdy nezmizí,ale naučíš se s ní žít.Věř,že všichni tady jsme cítili a cítíme to samé,co ty.Drž se Jakube,hodně sil.
In reply to Vazeni ctenari, by Anonym (neověřeno)