Ahoj L'udka, napsala jsi moc hezký příspěvek,který mi dává naději,že jednou bude možná líp. Maminka mi umřela před 2 měsíci na rakovinu a já se s tím nemůžu srovnat, vím,že je to krátká doba a že třeba za pár měsíců bude zas o něco líp.Mám dvě malé děti, takže fungovat musím, nestraním se ani kamarádkam, zasměju se, ale pak jsou dny,kdy bych nejraději nevylezla z domu a byla jen sama se svýma myšlenkama a vzpomínkama.Taky mám kolem sebe kamarádky,které nemají maminy a s nima můžu otevřeně mluvit a chápou co cítím. V myšlenkách si s ní stále povídám, vím co by mi odpověděla na to či ono. Taky s dětma se snažím o ní mluvit a připomínat si co jsme s ní zažili, i když jsou dost malé, abych uchovala nějakou vzpomínku na jejich super babičku.Taky doufám,že nás máma sleduje a věřím,že něco po životě existuje..
In reply to Zdravím všetkých, ktorí sem by Anonym (neověřeno)