Milá Heleno, máte pravdu, mně mamka odešla před 31 měsíci a ta bolest je stále velká. Není pravda, že čas vše srovná, pravda, bolest se trochu zmírní, ale rána zůstává v srdci napořád. Chybí denodenně, také si říkám, mamko, kdybys tady byla každý den bych tě obejmula a řekla jak tě mám ráda. Pomáhají mi knihy o duchovnu, věřím tomu, že smrtí nic nekončí, jen se nám maminky vrátily "domů" do duchovního světa a nadále nás sledují a čas od času přijdou do snu. Pomáhá mi, když si s ní mluvím, třeba večer před spaním, ale i přes den, když např. jedu do práce, tak na mamku myslím a zároveň jí přeji, aby byla š´tastná a obklopena láskou tam nahoře mezi svými blízkými zesnulými a dohlížela na nás tady dole v pozemském životě, což ona dělá, cítím to i táta to cítí, že při nás čas od času je. Proto říkám dětem v družině, kde pracuji, važte si každého dne s vašimi maminkami a pomáhejte jim. Držte se. Hana
In reply to Ahoj, pročítám vaše příspěvky by Anonym (neověřeno)