Ahoj Misho,děkuji ti moc.Helí, mi říkala maminka,stále mi zní v uší jedna z posledních vět, co mi řekla.Helí, vem tam ten hrneček od kafe.Také stále vidím, jak stojím v nemocnici před její postelí,už mě nevnímala,hladila jsem její upracovanou ještě teplou ruku a za vše jí děkovala, večer zemřela a já nebyla s ní,protože jsem měla doma malého syna a ten mě potřeboval, nikdy si to nepřestanu vyčítat, ale co jsem měla dělat,bála jsem se jí vidět trpět.Stále si říkám,že maminka by se nezlobila, měla svého vnoučka moc ráda a chtěla to tak,ale i přesto mě to mrzí,tolik toho pro mě v životě udělala.Budu na to myslet celý zbytek života,přeji ti hodně sil,myslím na tebe,musím se teď postarat o děti.
In reply to Ahoj Heleno.Taky často myslím by Anonym (neověřeno)