Dobrý den, jsem ráda, že tenhle web a tato diskuse existuje. Vždycky brečím, když si pročítám Vaše příspěvky, ale také cítím úlevu, že se tak hrozně necítím jen já. Že jsem zcela normální, že to jak se cítím je normální. Maminka mi zemřela na rakovinu letos v létě. Je mi 20 a byly jsme spolu po několik let jen samy dvě a každý den jsme se viděly. Byla pro mě potřebná tak jako vzduch k dýchání. Bez ní sice jdu svým životem dál, musím, ale cítím se hrozně frustrovaná, jdu například do obchodu a nakoupím spoustu věcí v domnění, že se budu cítit líp. Cítím se líp, ale jen na chvíli. Bohužel. Také jsem velmi nesoustředěná, když se potřebuji učit do školy. A celkově jsem jiný člověk, ještě víc nervózní než dřív. Snažím se si nějak pomoci, jak to jen jde. Za posledního půl roku jsem přečetla různé knihy o smrti a duchovní knihy nebo esoterické knihy o andělech. Přivedlo mě to sice na jinou cestu životem - duchovní, ale cítím, že tudy ta správná cesta vede. Ale ještě jsem přesně nenašla ten správný směr, a tak budu číst dál a hledat smysl života. Každý den si říkám, maminko, neporodila jsi mě zbytečně, nevypiplala jsi mě zbytečně, nechci aby Tvoje snaha vyšla vniveč, chci Ti dokázat, že budu žít nejlíp, jak dokážu, budu se snažit poučit z chyb a žít lepší život, život, který sis pro nás své děti tak moc přála. Budeš na mě hrdá, to ti slibuju. Jen potřebuji čas a zbavit se negativních emocí. Člověk musí žít každý den jak nejlíp dokáže, umět odpouštět a milovat. Pak i kdyby opouštěl tento svět velmi mladý, bude moci odejít v klidu, že měl kolem sebe super lidi a nikomu neublížil a všichni ho měli rádi...a to je moje filosofie...Napište co si o tom myslíte, případně napište čím se vy uklidňujete a v čem vidíte smysl našeho bytí.Děkuji. Držme se holky!! (Doporučuji knihu:Miluj svůj život od Louise L. Hayová - mně otevřela oči)
