Ahoj Aničko,
píšeš přesně to, jak se cítím i já. Maminka mi zemřela na rakovinu v červenci. Byla jsem s ní až do úplného konce. Není minuty, kdy bych na ni nemyslela. Někdy mám pocit, že to zvládnu, ale jindy jsem úplně na dně a nevidím smysl života. Maminka byla pro mě vše a mně je teprve 20. Měla jsem s ní tolik plánů. A teď už mi zbyly jen oči pro pláč, takže úplně chápu, že se netěšíš na Vánoce. Mám to úplně stejně. Bojím se, že budu brečet a celému zbytku své rodiny zkazím svátky. Protože všichni okolo se tváří, jako že to zvládají lépe a že to je zkrátka život. Já ne. Ve svých 20 to nedokážu pochopit, že jsem najednou bez člověka, bez kterého bych nikdy nechtěla žít. Nad vodou mě drží přítel, ale přesně jak píšeš, nemá pro to takové pochopení. Díky za příspěvek, pláču tu u toho. Už nějakou dobu uvažuji, že vyhledám poradnu v cestadomu.cz.Míša
In reply to Ahoj holky, by Anonym (neověřeno)