Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Petr
4. června 2013
Ahoj Romanko,

Z celého srdce upřimnou soustrast - naprosto chápu, čím procházíš a věř tomu, že je nás více. Moje milovaná maminka, nejdůležitější a současně poslední člen mojí rodiny, odešla před měsícem, a není dne, není hodiny, abych na ni nemyslel. Pochoval jsem brášku, babičku, dědu, maminku, s biologickým otcem se nestýkám (nechce). Všichni Ti určitě taky říkají, jak čas všechno zahojí, ale nezahojí - půjdeme asi dál, ale život bude jiný, horší. Velký kus srdce je pryč, navždy, a vůbec nevím, jak dál žít, nejsem žádný mamánek, ale o maminku jsem se denně staral po tři roky těžké nemoci a strašně mi chybí. Přestože byla tak nemocná, vše mělo takový smysl - měl jsem motivaci bojovat taky se svojí nemocí, s prací, se starostmi, se vším. Snažil jsem se jít udělat nejlepší místo na zemi, ale prohráli jsme. Byla tak úžasná, tak bojovala, ale pár dní a neochota lékařů mi ji vzalo...Má duše je tak prázdná, nemám už žádnou rodinu a tak bloudím jako prázdná schránka do práce a zpět, procházím se světem a cítím, jaké nic jsme, pokud není pro koho žít, jak slovo "sám" dostalo zcela novou dimenzi. Mám často vztek na ty lidi, kteří se o rodiče vůbec nestarají, a mají je. Doslova závidím.....Moc Ti držím pěsti, ať najdeš nějak sílu jít dál. Život bude jiný a naše milované maminky se snad na nás dívají. Zkušenosti jsou nepřenosné a kdo tím neprojde, nikdy ani z části náš smutek a beznaděj nemůže pochopit. Ale věř tomu, že maminka Tě moc milovala a moc si vážila všeho, co pro ní děláš. Určitě jsi byla její zlato a tak to zůstane navždy. Buď dále hodným a dobrým člověkem, já se o to budu snažit taky. Hodně síly přeje Petr.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?