Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

petra
1. června 2013
Ahoj Romana...presne ako pises....aj ja vzdy ked varim si spomeniem na maminu,lebo tiez som mlada a neviem vsetko uvarit,ked som nieco nevedela,tak som zavolala jej a hned mi poradila...teraz nemam komu zavolat....tak ako pises to citime vsetky..presne si opisala pocity nas vsetkych co sem chodime....ze nam chyba ,co sme spolu robievali a co uz nebudeme a ze sa nam nechce uz ani žit...je to žial naš udel,alebo trest..sama neviem.....moja mamina bola mladucka,chcela zit,ked lezala v nemocnici,mala v ociach strach na ktory nikdy nezabudnem,ukazovala mi dlan a povedala mi ze ma prepolenu ciaru zivota v strede,ze snad to neznamena,ze v 50tke zomrie,co prave vtedy oslavila....ja som jej povedala,ze nie..ze nezomrie,ze sa vylieci..lenze videla som ten jej strach....dlho ma to prenasledovalo...tie jej oči,ktore boli take ustrachane...je to moja laska....stale na nu myslim....a nikdy neprestanem...mrzi ma ,ze uz ju nikdy neobimem..nedam jej pusu....boli to

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?