Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Helena
5. května 2013
Petra, vždy když čtu tvoje příspěvky, trhá mi to srdce a pláču.Píšeš moc krásně, jako by si psala mé myšlenky, jenom já to neumím tak krásně napsat, jako ty.Mě maminka také umřela, bylo to tak rychlé a nečekané, že jsme se ani nestačili rozloučit a to asi bolí nejvíc, když umřela zjistila jsem, že je plno věcí co jsem jí neřekla a už nikdy neřeknu a to je strašné.Představa, že už jí nikdy neuvidím, mě přivádí k šílenství, ale musím žít pro své dvě děti, jak ty píšeš, naše maminky by to tak určitě chtěli, snažím se, ale jde to opravdu těžko, jako by život byl najednou jiný, smutný a zbytečný, chtěla jsem umřít ihned po máminčině smrti, ale děti mi v tom zabránili.Nejhořší je ta beznaděj, že už jí nikdy neuvidím, stále také na ni vzpomínám, jak byla hodná a obětavá, chci jí zpátky, ale vím že to nejde, moc to bolí, nevím už jak dál, jsem jak stroj bez radosti v srdci.Maminko nikdy na tebe nezapomenu a už teď se těším až se zase uvidíme, tam kam jsi odešla ty.Tvá dcera.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?