Ahoj holky. Velmi Vám všem dekuji za slova útechy. Predevším tobe Ludka. Už mám vše promyšlené, abych se o maminku mohla postarat. Príští týden jí pustí z nemocnice, pojedu za ní s dcerou i manželem. Vezmu jí k ní domu a zustanu, tak dlouho jak bude potreba. Manžel bude mít jen pár dní dovolenou, ale s malou u ní budeme až do konce. Ješte pripadá v úvahu hospic, když už by to doma nešlo. Jsem s ní každý den v kontaktu, cítí se lépe. Tak jsem moc ráda. Dnes jsem mluvila opet s paní doktorkou, zda by me za ní preci jen nepustili. Kvuli té chripkové epidemii to opravdu nejde. Teším se až jí pustí a budeme s ní, ale stejne tak se toho bojím. Malá práve začíná chodit, jsem ráda, že to maminka uvidí a že jí ta malá vnese do života radost. Stále tomu nemužu uverit, že moje maminka umírá, že se možná nedočká jara, které tak miluje. Ta bolest je nepopsatelná. Zvláštní je, že nebrečím, já která brečím i pri reklame na detské plenky. Hlavne, aby maminka netrpela. Už me nikdy nebude nikdo milovat, tak jako ona. Jsem štastná, že stihla mojí svatbu a narození své první vnučky. Nemám sourozence a rodiče jsou rozvedení. Snad budu mít dostatek sil to vše zvládnout a udelat maminku ješte štastnou. Dekuji ješte jednou vám všem.
In reply to Ahoj Jano a Markéto.Ze všeho by Anonym (neověřeno)