Ahoj holky, četla jsem vaše příspěvky, moc hezky napsané, maminka mi zemřela letos na vánoce, na leukémii,když zemřela myslela jsem, že už dále žít nemůžu a nebudu to bez ní ani umět, stále mi moc chybí, ale jak píšete musí se žít pro děti, naše maminečky by nechtěli, aby jsme se trápili, oni si toto přeci museli také prožít, když jim umřeli jejich maminky a ustáli to a vychovali z nás dospělé lidi a my se musíme snažit předat tu pomyslnou životní štafetu našim dětem a vychovat z nich slušné a milované lidi.Loučí se Helena
