Přidat komentář

Dobrý den,
náhodou jsem se dostala na tyto stránky. Moje maminka práve umírá na rakovinu, je strašné to takhle vyslovit, ale vím že je to pravda. Je jí 58 let a s rakovinou se trápí 6 let. Začalo to po smrti jejího manžela. Mela rakovinu prsu a po dvou letech se jí to opet vrátilo a pak zase za dva roky,ale to už to mela v plicích. Neoperovali jí dostala další chemoterapie a výsledky loni v ríjnu byly v porádku, pred vánoci už se necítila dobre, šla na CT a ted v pondelí byly výsledky a ortel byl metastázy na plicích a játrech. nechali si jí v nemocnici. Má bolesti tak se jí snaží stabilizovat je jí zle od žaludku a zvrací. Mluvila jsem s doktrokou a rekla mi, že je to otázka mesíce max. mesícu. Maminka to neví. Chtejí jí stabilizovat, aby nemela bolesti a pustit domu. Já jsem verila na milion procent, že bude zdravá. Strašne me to zasočilo apripadám si jako ve snu. Hlavou se mi honí strašné veci. Nevím co a jak bude. Je chribková epidemie, tka me za ní ani nepustí, pouze jí volám. Já žiji 600 km od maminky a mám roční holčičku. čekám až jí pustí z nemocnice a budu s ní. Mám strašný strach jak to zvládnu, jak to zvládne ona, jak to zvládne moje holčička. Nemužu si maminku vzít k sobe, bydlíme v dome u tchýne a máme tu jen jeden pokoj. Stavíme teprve dum. Hlavne, aby nemela ty bolesti. Mám pocit že se mi rozkočí hlava a halvne srdce, že se zblázním. Nejradeji bych zalezla, ale musím fungovat. Musím se držet pred tou malou a ješte i kojím. Mám strach jak se vydržím dívat, jak maminka umírá. Nemužu verit že umírá, když pred tremi mesíci byla čistá. Chvílema si ríkám, aby tu byla co nejdéle, ale pak, aby to bylo rychlé a netrápila se. Je to strašné takhle premýšlet. Bože co mám delat, Ani za ní nemužu jít.