Milá Darino, děkuji Vám. Máte pravdu, že je to časem ještě horší než lepší. Dnes jsem musela do práce, ale vůbec jsem to tam nezvládala a musela jsem odejít (nakonec to dopadlo tak, že odejdu z práce úplně, ale to je jiná kapitola). Vaší maminky je mi také líto, naprosto chápu, že smutku a slzám nejde poručit a ani rodina resp. manžel a děti nepomáhají. Všichni mi říkají, že musím být silná kvůli dceři a tátovi, ale kde tu sílu mám brát...? Nemůžu vidět lidi, nemůžu slyšet jejich smích, zdá se mi, že nenávidím všechny kolem... Vůbec netuším, jestli ta bolest někdy aspoń trochu ustoupí. Držím Vám moc palce, ale radit, že bude líp, nebudu, sama tomu totiž nevěřím...ještě jednou děkuji za Váš příspěvek
In reply to Milá Dita úprimnú sústrasť by Anonym (neověřeno)