Vracím se stále na tyto stránky a hledám úlevu,máte paní Libuše ve všem pravdu,čas nic neléčí,je to horší a horší a beznadějné,za tři týdny to bude 8 měsíců,co můj manžel odešel a mně je hůř,stejně jako vy, usínám i vstávám s myšlenkou na něj a čekám,že je to zlý sen a probudím se,stále to odmítám přijmout.Přátelé se přestávají ozývat a když o sobě dají vědět,tak se maximálně dovím,že už je to nějaký čas a měla bych...já nevím co,bych měla,zapomenout?nevzpomínat?netesknit?radovat se?nebo co bych měla?
A nepřátelé dotírají čím dál víc,je to divné a zlé,že se najde tolik lidí,co se na cizím neštěstí přiživují a ubližují,nechce se mi žít.
Vy máte děti,naději,budoucnost,držte se kvůli té budoucnosti.
In reply to Všechny vás moc zdravím. Též by Anonym (neověřeno)