Mila Kveto a vsichni truchlici,
dnes mela moje mama Mirka pohreb,neskutecne jsem se obaval toho okamziku,mel jsem pocit,ze to nezvladnu,nicmene nevim jak a proc,ale misto beznadeje jsem pocitoval naprosto jiny,mozna nepopsatelny pocit,ktery mi i pri te bolesti,vykouzlil usmev na tvari pri vzpomince na ni.Mama prozila spousty krasnych chvil a zaroven i nesmirnou bolest,kdy jeji dcera,moje sestra ji opovrhovala i presto,ze nam mama obetovala vse ve svem zivote.Nicmene si myslim,ze jak ty krasne,tak zaroven smutne okamziky delaji zivot zivotem.Takhle to zkratka je.Truchleme,prolivejme more slz,vzpominejme,ale nepropadejme beznadeji.Beznadeji totiz dle meho,nevzdaveme cest cloveku,ktery odesel.Me hrozne moc pomaha to,coz tu vlastne v jednom prispevku od Toma zaznelo,ze zkratka od nepameti,lidi odchazeji a prichazeji,a takhle to je.Rozhodne by vas tatinek nechtel,aby jste se pozbytek zivota trapila,rozhodne by chtel,aby jste kazdym dnem oslavovala zivot a v srdci mela takovou tu jiskru,co vam rozzari usmev na tvari pri vzpomince na to,jakeho jste mela skveleho tatu.Moje mama by to tak chtela na 1000%.Zivot je krasny,ale obcas stoji za h...
In reply to Děkuji vám všem za podporu v by Anonym (neověřeno)