Přidat komentář

Milá Květo, maminka nám umřela nedávno 16.4. 9 měsíců bojovala s rakovinou. Věděla, že ji operovali zhoubný nádor a že tam něco malého zůstalo a proto chemoterapie. Neměla jsem sílu ji říct, když chemu ukončila, že další nádory přibyly. Lékař říkal, at ji to neříkám. Stejně to věděla a možná právě kvůli nám o tom nemluvila. Bylo to těžké období pro celou rodinu, byla jsem už vyčerpaná i já. Stále dokola chema, odběry krve, zácpa, průjem, hospitalizace. Myslela jsem si, že jsem připravena na její odchod a věděla jsem, že tam kam jde ji bude dobře. Maminka byla starostlivá, udělala pro nás vžd vše, ale chybělo mi její objetí, to se prý u nich nedělalo. Jenže já to objetí potřebovala a tak jsem ji posledních 20 let objímala tak často, že se ji to začalo líbit :-) Když onemocněla, začala mi objetí vracet a často jsme si říkaly jak se máme rády. To je myslím nejvíce důležité a dnes si to lidé velmi málo říkají. Když několik dní zvracela a byla opět hospitalizována, tak jsem si říkala, že ji zase dají dohormady, dají ji kapály a bude dobře. Do nemocnice šla ve čt a v pondělí zemřela. V pondělí syna tak táhlo za ní jet, já říkala, že pojedeme ve středu, ale nakonec jsme jeli. Mluvila s námi, zdála se lepší. Při rozloučení jsme ji objali, řekli jak ji máme rádi a když jsme odcházeli, tak jsme říkali jako vždy..papa maminko, papa babičko a ona nám řekla..miluji vás děti moje. V úterý ráno volali, že maminka v noci umřela. :-( Nebyla jsem připravena, nejsem, stále mám pocit, že je jen někde v nemocnici a zase přijde. Maminka v těch 9 měsících odpustila všem co ji ublížili,hodně mi projevovala lásko a vyprávěla co vše prožila. Já jsem 2 let křestanka a 20 let jsem se modlila za to aby mohla odejít s pokojem, s čistým štítem a tak se stalo. V den kdy zemřela, tak jsme se synem našli dopis, nebyl adresován nám, ale Bohu, kde prosí za odpuštění svých vin a že si uvědomuje, že ne vždy žila jak se má. Poslední její věta byla: teď vím, že jsem tvé dítě a mým domovem je teď nebe. Co k tomu dodat. Jsem smutná, chybí mi, ale zároveň jsem neskutečně šťastná, že je na místě, kde není bolest, trápení, ani žal. Přeji hodně sil. Dávejte co nejvíce lásku najevo.´, láska totiž přemáhá vše.