Dobrý večer, dnes jsem se dostala na tyto stránky ( již jsem na nich byla ještě v době, kdy moje drahá maminka žila), je to krásné mít možnost přečíst si různé zpovědi . Moje maminka mi navždy odešla "domů" 21. července 2011 a já se s jejím odchodem nevyrovnala, ani nelze se vyrovnat, je to hrozný pocit smutku, žalu, bolu, když si uvědomím , že je to navždy, že ji už nikdy nevezmu za ruku, nedám pusu, nepohladím, nepomohu s obsluhou. Maminka byla velice nemocná, ale já si to nechtěla připustit, dokonce jsem byla u kartářky, která mne ujistila, že maminka bude mít dlouhověkost a já tomu tolik věřila, nebo tomu věřit chtěla. Stále jsem maminku ubezpečovala, že jiní jsou na tom ještě hůře, i přestože jsem viděla, že se zdravotně velice zhoršuje, stále jsem si nechtěla připustit, že by zemřela, že by nebyla. Prostě jsem se s tím nechtěla smířit. Odešla v usmělém spánku, ještě před uvedením maminky do umělého spánku, nám dal primář možnost se s maminkaou rozloučit, brala nás za ruce, tiskla, nemohla komunikovat, ale jsem hluboce přesvědčena, že oči maminky byly šťastné, jakoby nám říkala, že je šťastná , že ji konečně proopouštíme "domů", kde ji již nic nebude bolet,. Já se s maminkou loučila slovy: Mami, já vím, že nám odcházíš nahoru a my ti to moc přejeme, abys byla šťastná, netrápila se, mám tě moc ráda a nikdy na tebe nezapomenu, pak už jsem jenom brečela, maminka mne tiskla za ruce, bylo to krásné. Opět mi tečou slzy, je to moc bolestné.Není dne, abych si na ni nevzpomněla. Když byla maminka po smrti necelý měsíc, pustil taťka televizi zrovna na pořad Na plovárně, Marek Eben tam měl lékaře, psychologa Dr. Moodyho. Okamžitě jsem si koupila jeho knihu Život po životě, jsem hluboce přesvědčena, že nás navedla k puštění televize maminka, když viděla, jak jsme hrozně utrápení nad jejím odchodem, tato kniha mi hodně pomohla a pomáhá stále. Moje maminka také prožila klinické smrti, ale nikdy nám o nich nic neříkala, myslím, prožitky atak. Hodně mi pomáhá i knih Elisabeth Kublerové Život po smrti - nádherná kniha, hlavně věta, smrt neexistuje, pouze přechod do jiné dimenze.Když mne přepadne veliký žal, zalistuji v knize , abych si uvědomila, že maminka žije stále, a věřím, že nad námi drží ochrannou ruku, tak jako to dělávala v pozemském životě.Víte nejhorší je, když svůj bol nemáte s kým sdílet, já tedy mám možnost promlouvat s taťkou, kterého jsem vzala k sobě po odchodu maminky.navzájem se snažíme podržet. Také nám pomáhá i časopis Záhady života vychází jednou měsíčně a je perfektní jsou tam zajímavá témata týkající se smrti, komunikace s dušemi , minulé životy a další témata. Hodně mi také pomáhá, mluvit jakoby s mamkou, říkám jí kam jdu, co budu dělat, co je nového. Nejhorší je , že musím knihy s touto tématikou schovávat, můj muž je realista a nepřipouští skutečnost, že smrtí život nekončí, měl by mne za blázna, s ním nemohu svůj žal rozebírat, doma prostě musím fungovat a večer, když mne nikdo nevidí ,si popláču.Hana
