Milá Vercus, tvé maminky je mi velmi líto, vím, jak moc to bolí! I já jsem očekávala úlevu, když sem napíšu svůj příběh a možná se i částečně dostavila, ale ta bolest zůstává se mnou dál! I když je to hrozné, pomáhá mi vědomí, že to čím si procházím zažívá i někdo jiný a že to také musím zvládnout! Mě je sice 28let a mám už 2děti, ale stejně mi hrozně chybí, ikdyž na to nejsem sama, není vteřina, abych na ní nemyslela!
Navíc, já s ní v té poslední chvíli být nemohla a nikdy mi to nepřestane být líto. Maminka věděla, že umírá, ale brácha s taťkou mi nechtěli volat, mysleli si, že to ještě zvládne a tak sem se s ní nemohla ani rozloučit, zavolali mi, až když byla už mrtvá a já si nikdy neodpustím, že jsem s ní v té poslední chvíli nebyla!
Opři se o své sourozence, musíš zkusit žít dál, maminka zůstane v tvém srdci navždy, i já se tím utěšuji!
Přeji hodně sil a nezůstávej ve své ulitě, maminka by to tak jistě nechtěla!!!
In reply to Dobrý den, když si čtu tyto by Anonym (neověřeno)