Přidat komentář

Milá Lucie, moc ti děkuji za tvá slova, velmi si vážím toho, že se v dnešní době najde člověk, který si najde čas, aby povzbudil někoho, koho vůbec nezná. Chtěla jsem si tím příspěvkem hlavně ulevit, ale to, že jsi na něj reagovala, mě hrozně potěšilo! Vím, že lidí jako já, je spousta, že nejsem jediná, kdo ztratil někoho milovaného, ale i tak je ta bolest hrozná, ten smutek a prázdno, co tu po ní zbylo trhá mou duši na tisíc kousků. Včera měla pohřeb a já už teď vím, že je to definitivní, že se nikdy nevrátí, nikdy mě neobejme, už nikdy jí nebudu moct říct, jak moc jí mám ráda. Pořád mám pocit, jako by to byl jen nějaký zlý sen, ze kterého se musím probudit, že je to hloupost, prostě ten fakt nedokážu zatím přijmout, i když vím, že musím, že až se s tím smířím, uleví se mi, ale zatím to proste nejde. Ani nevím, jak mám dál bez ní žít, byly jsme si velmi blízké a o to víc to bolí!
Děkuji za rady, tu knížku si určitě zkusím sehnat!
Tvého tatínka je mi velmi líto, vím, že ikdyž jsou to už 2 roky, ta bolest zůstává dál!
Měj se krásně a ještě jednou děkuji!!!!