Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Ivet
  (kontaktovat autora příběhu)
28. února 2010
Moje maminka odešla před čtyřmi dny. Jsem šťastná, že jsem jí stačila říct, co pro mne znamená, jak moc jí mám ráda. Ty chvilky nám už nikdo nevezme a já pevně věřím, že odcházela smířená s tím, co nastává. Nikdy nezapomenu na její slova: "Ivko, ty tu nebreč, mně bude líp a ty musíš žít svůj vlastní život. Cítímjií kolem sebe, její energii, její sílu i čistou duši. Zůstaly mi nádherné vzpomínky a i když ta tíha u srdce bolí a slzy tečou, přece jen vím, že teď už jí nic nebolí, nebojuje o každé nadechnutí. Bude se mnou a ve mně napořád.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?