Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

jana
1. února 2010
Dobré odpoledne Terezko,
i když částečně s odstupem,přijměte mou upřímnou soustrast ! Opravdu Vám velice rozumím.Já jsem také přišla 8.4.2008 o maminku velice náhle a také nebyla před tím nijak nemocná,jen nastydlá a nic nenasvědčovalo tomu,že by měla umřít a její smrt navíc byla zbytečná,kdyby v danou chvíli prováděli lidé resuscitaci do příjezdu záchranné služby,mohla tu být!Byla zdravá a plná života.Každý se s takovou ztrátou vyrovnává jinak,ale já jsem s mamkou i když jsme každá bydlely jinde já v Praze a ona v Ostravě měla velmi intenzivní vztah - min 1xdenně jsme si telefonovaly a ona byla u mě často i já u ní.Táta mi zemřel v 7 letech,takže jsem vyrůstala sama s ní a nikdy jsem nestrádala.Mohla jsem jí říci OPRAVDU VŠE!!!A věřte mi,že i po těch 2 letech mi strašně chybí a denně pro ni brečím a stále nemohu pochopit to DEFINITIVNÍ NIKDY!
I já věřím na posmrtný život a to,že je tady pořád se mnou i když ji nemůžu obejmout a vidět,navíc se mi to již v mnoha věcech potvrdilo!Přeji Vám STRAŠNĚ MOC ENERGIE NA ZVLÁDÁNÍ TĚCHTO NEJTĚŽŠÍCH CHVÍLÍCH V ŽIVOTĚ - kdo to neprožil nepochopí!!I já jsem po smrti maminky vyhledala tyto stránky a stále se sem vracím pro útěchu a pocit,že tu bolest nezažívám jen já!Držte se Jana

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?