ani nevím jak mám začít, pročítám si Vaše zkušenosti, které snad neminou nikoho. Když odejde někdo, koho opravdu milujete, taková nefalšovaná a upřímná láska tedy z mého pohledu, je láska mateřská. A to jak ze strany dcery a syna k rodičům, nebo rodičů k dětem. Mně umřel Taťka před dvěma lety a za ním po 10 měsících Maminka, pořád se stím nemůžu smířit, ale vím, co by mě ted řekla mamča, která sama přišla hodně brzy o maminku, když ji bylo 15let, a tatínek, to sem byla hodně malá když si vzpomenu. Sama mám dva malé kluky, které potřebují mámu a tátu. Ale jaká nespravedlnost, že nepoznají tak užasnou BABIČKU a DĚDEČKA, jako byli moje rodiče. Mocbych si přála je obejmout a říct jim MAMI TAŤI moc Vás miluju a chybíte mi a odpustíte mi, že sem Vám přidělávala moc starostí a problému. To nejhorší mám snad za sebou, naučila sem se hodně věcí, vážit si věcí, které dřív byly samozřejmostí, trápit se malichernostma, je teď zbytečné. Je pravda, že už není to co dřív, ale jsou tady se mnou a dohlížejí na nás, moc je miluji, a jsem vděčná, že jsem měla takové rodiče.
