Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Pavel Barkóci
23. srpna 2008
Nejprve přijměte projevení soustrasti a myšlenku na Vás. Budu reagovat jen velmi krátce. Věřte mi, že od teď budete s maminkou hovořit mnohem více než kdy předtím, a jsem přesvědčený, že Vaše slova se neztratí jen tak ve vzduchoprázdnu.. Soudím podle sebe, kdy jsem po smrti mé milované mámy, pochopil, že je na světě mnohem více důležitějších a podstatnějších záležitostí než lidské problémy se sebou samým... Zkuste někdy později, až malinko přebolí ta prvotní nesnesitelná bolest, se jen tak posadit, zavřít oči a připomenout si ve vzpomínkách krásné okamžiky s maminkou a pak na ní začněte mluvit, není to jen můj výmysl, konzultoval jsem to s mnoha lidma a funguje to, uvidíte, že to bude fungovat i Vám a budete moci mamince říci vše co jste nestihla... přeji Vám ať se co nejdříve naučíte s touto nevratnou ztrátou žít a třeba i za pomoci mnou popsané berličky..

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?