Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Pavel Barkóci
14. dubna 2007
moc Vám děkuju za řádky, které mne opravdu pohladily po duši. Myslím, že vše jak jste mi popsala je skutečné. Maminku budeme mít všichni navždy v srdcích, nikdo, ani sama smrt nám ji odtamtud nemůže nikdy sebrat. Tam bude žít, alespoň u mne do mého posledního vydechnutí. A taková je i má rada pro všechny, kdo utrpěli nebo utrpí takovou obrovskou ztrátu, aby si uvědomili, že fyzicky nám blízký a milovaný člověk odešel, ale nechal nám tu jeho rady, pohlazení a třeba i úsměv ve tváři (na který já nikdy nezapomenu, protože má maminka se nesmála často, ale když už, tak, tak nějak hřejivě a dokázala ovlivnit náladu každého komu její krásný úsměv patřil) ale hlavně se nám navždy naši milovaní, kteří nás opustili zapsali do našich srdcí. A já za to šíleně moc děkuju, a každou chvilku vím, že maminka je navždy se mnou...navždy
Kdyby jste si někdy někdo chtěli promluvit o všem co tyto smutné chvíle může provázet, klidně mi napište na můj mail: Pavel_Barkoci@hotmail.com

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?