Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

mára
23. dubna 2011
Vítku, já ti neumím poradit, co s tím, ale tvůj smutek úplně chápu... Jsou to čtyři dny, co mi umřela moje Terezka, úplně nečekaně, v šestadvaceti. Byla mi vším, ani po šesti letech, co jsme byli spolu, jsem někdy skoro nevěřil, jak si dva lidé mohou ve všem rozumět... Měla toho ještě tolik před sebou... Řeknu ti jen jedno, to, co jsem v posledních dnech četl a slyšel snad tisíckrát: drž se, chlape. Ona už se prochází po krásnějších loukách... (mě to teda nepomáhá)... mára

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?