Je to rok co mi zemřel tatínek a vím co prožíváš. Výčitky,bezmoc,stesk a vztek..A pořád to bude bolet..Ale věř,že míň a míň..Půl roku je krátka doba..Potrvá to pár let..Určitě si pro její záchranu udělala maximum a maminka ti za to teď je vděčná.Tam nahoře ji už nic nebolí,nic ji netrápí a určitě vidí,že ti chybí.Musíš teď být silná..Pro ostatní rodinu a všechny blízké..Překonáš to..Jednou až přijde správný čas, zase budete spolu a ona na tebe počká. Je to bolestivé,když z našeho života odejde někdo blízký..Svíravá bolest a psychické vyčerpání..Taky bych chtěla vrátit čas.Vidět ho stát zdravého a štastného doma,říct mu jak moc ho miluju a jak nepopsatelně a nezvládnutelně mi chybí..Koukat se na něj společně s mamkou jak mi jsou hrdými rodiči,ale osud to zařídil jinak..A nám nezbývá nic jen ta malá útěcha větou. TEĎ UŽ JIM NIC NECHYBÍ A JE JIM DOBŘE. Taky občas mám pocit,že cítim tatovu voňavku (ve vlaku,doma,letos v chorvatsku) a tak si říkám,že je to teď můj anděl a chrání mě,stejně jako maminka tebe. Občas si sednu k jeho fotce a povídám si s ní..Aspoň trošku to pomáhá. Držím ti palečky aby si to zvládla a nepochybuju o tom,protože seš silná holka. A i když si řekneš,že nejsi,že už seš na dně sil a máš pocit,že to nezvládáš. Tak už to,že si ten půl rok přežila dokazuje,že sílu máš. A přeju ti,co nejupřímější soustrast. Drž se.
In reply to Už to bude půl roku kdy mi by Anonym (neověřeno)