Už to bude půl roku kdy mi umřela maminka na rakovinu,myslela sem že čas zahojí ale není to tak.Pořád na maminku myslím a přehrávají se mi zponínky,tak strašně bych ji potřebovala obejmout a chytit za ruku aby se mi trošičku ulevylo.Mám vyčitky že jsem pro záchranu jejího života neudělala dost! Tak strašně na ni myslím že už ani nespím a stále se vše zhoršuje.Poslední dobou slyším různé zvuky a hlas ale i divné bytosti.Mám strach že už budu na dně svých sil a nevím jak z toho ven.A nejhůř bude když budou vánoce a maminčiny narozeniny. TAK STRAŠNĚ BYCH CHTĚLA VRÁTIT ČAS.
Děkuji že jsem můžu napsat svou bolest.
