Dobrý den Doro, dne 9.1.2012 mi zemřel můj manžel, spáchal sebevraždu, byl mi vším a nedokáži bez něj dál žít, život ztratil smysl, byl mé druhé já, byli jsme jeden druhému životní láskou. Budou to tři měsíce a já upadám stále do větších depresí, bolest z jeho ztráty je tak veliká a stále se prohlubuje. Naše láska byla velmi silná. Brali jsme se po měsíční známosti a náš vztah byl velmi krásný. Dle kartářky jsme byli osudoví partneři. Musela jsem na Váš příspěvek zareagovat, protože v jeho konci popisujete přesně to, co právě prožívám. Z domu, kde jsme spolu žili už skoro vůbec nevycházím, uzavřela jsem se zcela do sebe a před celým světem, nemohu poslouchat žádnou hudbu a nemám chuť vůbec s nikým komunikovat. Stále tomu nemohu a nechci uvěřit, celé dny a noci prosedím u internetu a vyhledávám vše o duších zemřelých. Stále ho prosím, aby za mnou přišel, abych alespoň takovýmto způsobem cítila jeho přítomnost. Ani urnu jsme nedokázala dát na hřbitov a mám ji doma. Není minuta, abych na něj a na naše společné chvíle nemyslela. Nevím kolik toho ještě vydržím, ale mé síly jsou u konce jsem strašně vyčerpaná, mám šílené bolesti hlavy, záchvaty pláče a ten stesk a bolest z jeho smrti jsou nesnesitelné. Strašně ráda bych Vám poradila a pomohla, ale sama nevím jak se s žalem ze ztráty milovaného muže vyrovnat. Všichni mi říkají, že čas vše vyléčí, ale u mě to nějak nefunguje.
In reply to Dobrý den, strašně se bojím by Anonym (neověřeno)