Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Markéta
  (kontaktovat autora příběhu)
5. července 2010
Při čtení všech těch řádků tady, jsem zjistila, že nejsem jediná na světě komu zemřel manžel nebo přítel. Bylo to tak nečekané a jsou to už dva měsíce, kdy ke mě v noci přišla má nejlepší kamarádka mi říct, že můj muž asi umřel. Ten den jsme ho odvezli na jednu chatu kvůli práci a když jsem mu dávala pusu na rozloučenou nenapadlo mě, že bude poslední. V té době jsem byla v 7. měsíci těhotenství a manžel se nesmírně těšil na syna. Doma už máme 8 letou dceru. 22. 6. 2010 jsem porodila zdravého syna, který nikdy nepozná tatínka, musela jsem mu dát jméno po něm jinak jsem nemohla. Je mi 28 a jsem vdova se 2 dětmi. Pořád na něj myslím. Tolik mi chybí a říkám si, že kdybychom se hádali nebo něco takového nebylo by to tak těžké. Tolik jem ho milovala byli jsme spolu jen 10 let. Vždycky jsem si představovala, že spolu budem celý život. Je to pro mě stále neuvěřitelné. A teď když bych potřebovala tolik jeho pomoc s miminkem tak tu není tolik mě to mrzí a bolí. Někdy mám pocit, že nevím co dřív. Bez něj jsem jako bez ruky. Co řeknu synovi až se mě zeptá na tatínka? Jsem šťastná, že dcera jej poznala měla ho strašně ráda a on ji velice miloval. Jsem nešťastná, i když na venek to není tolik vidět, všichni z mého okolí mi říkají jak jsem silná, že tomoc dobře snáším, ale jsou to jen řeči nikdo mi nevidí do srdce, kde je hluboká rána a nevím jestli se zahojí. Přemýšlím nad tím, jestli budu ještě někdy schopna někoho milovat jako jeho a pokud ano tak kdy? Za rok, dva nebo za 10 let? A možná nikdy. Nosím jeho snubní prsten na krku nikdy jej nesundával, říkával, že je to znamení že patří mě byl rád ženatý a svůj snubní prsten nosím stále jako by se nic nestalo. Nevím jestli dělám chybu spávám v jeho tričkách a nejsem schopná to oblečení dát pryč. Postel vedle mě je tak prázdná. Zůstaly mi po něm hlavně ty děti snad se mi podaří je vychovat i bez něj. Jsem zoufalá zevnitř vyprahlá jako poušť. Nečekaná smrt milovaného člověka je něco co bych nepřála nikomu prožít. Protože zůstat na světě bez něj je krutý trest, akorát nevím co jsem komu udělala že mě to potkalo.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?