Milá Hanka,
děkuji vám za vaší reakci na můj příspěvek. Vím, že všichni tady to známe a cítíme podobně, i mě dodává sílu, když si mohu přečíst, že vy ostatní to tak nějak zvládáte a že bude snad líp.
Dneska je to přesně tři měsíce co mi můj manžel zemřel. Máte úplnou pravdu, ve dne to ještě jde, ten si člověk rozplánuje, ale nejhorší jsou probděné noci, kdy člověk sedí a kouká a hlavou se mu honí myšlenky. A přitom ví, že už se nic nedá změnit ani vrátit. Bojuju statečně a říkám si, že manžel by ze mě měl radost.Nikdy ho nepřestanu milovat a doufám a věřím, že budeme mít možnost se někdy.......zase sejít.
Děkuji a všem tady přeji hodně síly a hodně dobrých lidí okolo, kteří jim tuhle bolest pomůžou přežít....tedy, spíš se naučit s ní žít!
