Už je to sedm let co mi tragicky zahynul můj syn, bylo mu 19, Dodnes to nezvládám, nechce se mi nic, mám pocit, že nežiju, pouze existuji, jednu dobu už to trošku šlo a teď je to zpátky, ukrutná bolest. Když se bliži nějake výročí, tak je mi hrozně těžko. Potřebuji, aby otevřel dveře. Dlouho jsem o tom s nikým nemluvila, teď asi rok už jo, ale nějak se to pořád vrací.
