Je to něco málo přes tři měsíce, co jsem bez toho nejlepšího chlapa na světě. Můj manžel zemřel 5.7.2007, ani ne měsíc po tom, co nám oznámili, že má rakovinu. Zůstaly mi tady dvě jeho malé kopie, synové 5 a 7 let. Pořád tomu nevěřím, pořád na něj čekám, že se mi vrátí. Byli jsme spolu 10 let a já jsem ani jednou nepochybovala o tom, že mám vedle sebe to nejlepší, co mne v životě potkalo. Nevím, jak mám bez něj jít dál, jak klukům nahradit tátu, někdy ani nevím, proč ráno vstát..... Miluju ho, pořád ho budu milovat a strašně si přeju, aby opravdu seděl někde nahoře na tom mraku a díval se na nás. Chybí mi čím dál víc.
