Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
24. listopadu 2011
Po smrti maminky a tatínka před 13 lety se léčím antidepresivy,ale brala jsem je jen sporadicky na jaře a na podzim,byl to Lexaurin.Loni v září mi zemřel manžel,se kterým jsem žila a milovala ho 43 let.To byl poslední hřebíd do mé rakve.Byla jsem hospitalizována v psych léčebně,kde mně přes vánoční svátky dávalůi dohromady.Teď jsem již rok v novém bytě,musela jsem se odst hěhovat,všude jsem ho viděla,ale on mně stále drží za ruku a chce mně k sobě.Pokouším se najít nějakého kamaráda,ale vždy to skončít tím,že není takový jako byl můj manžel.Potřebovala bych jako Vy poradit,ale už jsem se radila s tolika odborníky a stále jen brečíma brečím.V současné době beru TRITICO po kterém alespoň spím,potom nadále beru Lexaurin 1,5 mg.JinaK odmítám jíné léky,bojím se jich.Je to opravdu moc těžké a asi to musí člověk zvládnout sám,nebo najít přítele,který Vás vezme v tísni za ruku a řekne bude dobře holka moje. . .Napište mi něco k mé odpovědi na emailovou adresu.děkuji Jana

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?