I já mám problém zvládnout smutek. Jsou to dva roky, co můj tatínek naposledy promluvil. Zemřel na rakovinu a od té doby se slova rakovina bojím. Nespím, dost často brečím a mám pocit, že vlastně žiju zbytečně. Hrozně moc mi prostě chybí. Závidím všem, kteří tímhle vůbec neprošli. Čím je to déle tím je to se mnou horší. Takže věta, že čas všechno zahojí nějak nepomáhá. Přitom mám hodného manžela, báječného dvouletého syna a moje maminka je nejbáječnější maminka na světě. Moc dobře Vás všechny s podobným problémem chápu. Ahoj Markéta
