Také jsem se starala o mámu 12 let.Vr.2012 jsem si chtěla oddáchnout a tak jsem ji dala do místní LDN.S mámou jsem ještě řešila už za jejího pobytu v LDN dioptrie,stále totiž LDN nevěděla ,jestli si mámu budou moci vzít na několik dní a tak jsem si samozřejmě řešila svoje záležitost.Paní Z Optiky mi půjčovala sklíčka a já běhala sem a tam a zkoušela jsem mámě brýle a co přečte, ta trucovala,nechtěla se mnou spolupracovat,tak jsem ji samozřejmě vynadala.Vyjednala jsem ji na podzim operaci očí, byla bych tam s ní,protože se tam nemá o bezmocné kdo starat,takže bych s ní spala na pokoji,starala se o ni platila bych 1000kč za den, Což mi nevadilo,hlavně,že by máma dobře viděla.Když máma přišla zpět domů,pochlubila se,že ji sestry řekly,že to nemá doma jednoduchý a litovali ji,jaký je chudák.Já povídám - po deseti dnech jsi byla tak dehydratovaná,že ti museli dát kapačky,stolek s pitím daleko,ani si na něj nedostala,nohu ti odřeli do krve a doma to nemáš jednoduchý?Prý nemá a -- dej mě pryč,nemáš mě ráda ,chceš se mě zbavit atd.Nepomohlo nic po dobrým ani po zlým.Povídám jí - a zajímá Tě,co bud es emnou? Že už nenajdu práci,protože jsem stará?Ona na to - však ty se postaráš.Zapomněla,že chtěla,abych se o ni starala,když dostala mrtvici,zůstala jsem doma,přestala chodit do práce,učila ji znovu jíst,pít,česat se,zuby čistit,protože ona podle ní,byla hrozně nemocná a prokrista pána- co to po mně chceš.Vytáhla jsem ji hrobníkovi z lopaty a za to všechno jsem se dočkala takovéhle odplaty.Nedala jinak a tak si říkám- dobře,dám ji tedy do DD,třeba to tam bude mít lepšía když chce ode mne pryč,nebudu ji nutit svoji pomoc.No- za tři měsíce pobytu v DD byla na smrtelné posteli,měla další mrtvici,s kterou se doktoři vůbec neobtěžovali léčit,- víme,že zdravotnictví je tam kde je,v DD nedostávala pít,tím pádem odmítala jídlo,byla podvyživená,vždy jela do nemocnice dehydratovaná a naprosto nekomunikující.Z DD jsem ji po třech měsících vzala domů,ale neměla jsem to dělat.Už bylo pozdě,sice se mi povedlo ji tady ještě udržet dalších 8 měsíců,ale za strašných okolností.Nemohla vůbec jíst,byla živa z jogurtú a z nutridrinků,někdy snědla trochu polévky,Hamé výživa ji nechutnala,ale ona nemohla ani kousek chleba,udusila by se.Když jsem si vzala mámu zpět domů z toho DD a zjistila jsem přístup lékařů v nemocnici a obvodní lékařky,přeskočilo mi v hlavě.,měla jsem chuť zabít všechny kolem sebe i sebe samou.Nezájem,neochota,lži.
Hrůza a děs.Prosila jsem lékaře,že matka svoji potřebu neupije,vlastně ani skoro nejí,ať mi dají sondy domů.Prý - joooopaní Tesařová to nejde,prý to není jednoduché..A 14 před smrtí mi to nabízeli,prý vědí,že jsem za mámu vždycky bojovala a bla bla..Já už jsem ale nevěřila řečem,že máma stále naříká,protože mě vydírá,nechtěla jsem ji už
trápit.Tak ji odvezli do LDN 80km daleko,prý blíž není místo,kde po podání 3 dávek dolsinu upadla do komatu a po dalších dávkách dolsinu za dva dny umřela.
