Já se starám o bezmocnou mámu 10 let.Je mi 55 roků a už mě to přestává bavit.10 let jsem zavřená doma, pomalu se bojím jet autobusem.Chci ji dát do ůstavu,ale
samozřejmě jako každý, stále to zvažuju.Já tady jsem taky jen jednou,co z toho života mám? Máma mě přežije,je na tom po zdravotní stránce lepší než já,bude tady ještě dalších 10 let a já,jsem ráda,že vylezu ráno z postele.Sakra v- 21 století a není pořádná péče,kontroly
stíhají kdejakého číšníka,jestli dal dobrou míru a co zdravotní sestry? Práci odfláknou,ležící mají během pár dnů díry do zadku , o dalším nemluvím.Jistě to všichni známe.Ach jo,to je život.
