Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Jana
19. srpna 2008
Dobrý den, staralam jsem se o maminku /76 let/ od března do srpna letošního roku. Byl jí zjištěn nádor na ledvině, který měl být odoperován. Bohužel, než došlo k operaci, nádor metastázoval do kosti pravé ruky a pravé plíce. Tudíž operace nepřicházela v úvahu. Dali nám ji domů zemřít. Věděla jsem, že to bude těžké, ale to, co následovalo, jsem si nepředstavovala ani v tom nejhorším snu. Nebýt mých dvou sester, tak sama bych to nezvládla, i když bydlíme ve stejném domě. Jestliže máte svou rodinu, jde to opravdu těžko. Vše jde stranou. Je to péče 24 hodin denně. Po třech nedělích jsem byla totálně vyčerpaná, ale člověk si zvykne. Hlavně nesmí přemýšlet, co bude za týden!!! Musí se žít přítomností. Poslední měsíc byl opravdu těžký. Nikdo Vám nepomůže. Dokonce týden před smrtí mamky jsme volali ARO, neboť bolesti se nedali již vydržet. Ale bohužel jí nic nedali na tišení bolesti!!! Řekli, ať to vydržíme a necháme ji zemřít doma, že v nemocnici by ji dali na kapačky a utrpení prodloužili!!! Ale my jsme pouze chtěli, aby jí píchli injekci proti bolesti. Bohužel. Nebýt známé paní, která pracuje v charitě, tak nevím, co bychom si počali. Ta nám poradila paní doktorku, která se zabývá prevencí proti bolesti. Ta mi hned předepsala náplasti. Nikdo z lékařů nám ji nedoporučil! Nevěděli jsme za ten půlrok, kam metastázy postoupily. Konec byl opravdu velmi těžký. Maminka nám zemřela v noci, byly jsme se sestrou u ní. Když jsme ji umyly a přistrojily, zapálily jsme svíčku a až do rána u ní seděly a povídaly jsme si. Byl to zvláštní pocit úlevy a hrdosti, že jsme dokázaly postarat se o ni až do jejího posledního nadechnutí. Ale poslední půlrok jsem prožila pouze s její nemocí a teď se musím věnovat opět rodině, která šla stranou. Jsem také vděčná svému zaměstnavateli, že jsem si mohla vzít neplacené volno a teď se vrátit zpět do práce, i když bych si potřebovala opravdu odpočinout. Jsem opravdu totálně vyčerpaná. Říkala jsem si, že budu varovat každého, kdo se bude chtět starat o těžce nemocného, aby to nedělal, ale musím říct, že teď mám opravdu dobrý pocit, že jsem to dokázala!!! Všem, koho toto čeká, nebo to právě sám prožívá, přeji hodně sil a ať vydrží! Jana

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?