Milá Štěpánko,
když jsem četla Vaše řádky, jako bych je psala sama. I já mám velmi často živé sny a moje holčička je v nich také živá, ale stále ji musím zachraňovat před nějakou katastrofou. Nevím,co to znamená, asi mám stále velké výčitky, že jsem ji nedokázala zachránit...stále je pro mě každý den nesnesitelný a bolavý. Někdy si připadám, jako blázen, kupuju jí dárky na narozeniny, na Vánoce. Kdykoliv jdu se svými syny nakupovat a uvidím něco, co by se jí líbilo, tak mě napadne, že bychom to měli koupit. Pořád přemýšlím, jako by jen někam na dlouho odjela, ale pak mi to dojde a slzy nemají konce....Nejsem věřící, ale snažím se věřit, že se jednou zase setkáme. Jen tak dokážu stále ještě žít....
