Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Štěpánka Slámová
5. ledna 2006
Moc Vám děkuji za rady a porozumění. Až nyní jsem se sem opět dostala. Je to už půl roku. Hned druhý den už byla maminka mrtvá, takže jsem jí ani neobejmula a ani nic neřekla. Chtěla jsem jí držet, aby se nebála až to přijde.... určitě věděla, že jí mám ráda. Každý den na ní myslím. Každou chvílku se mi o ní zdá. Mám šíleně živé sny. Vždy v nich žije. Něco spolu děláme. Poslední sen byl natolik živý, že jsem i uvěřila, že teprve umírá!!! Někdy mám pocit, že je u mě. Horší je pak to probuzení.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?