Umírá vám otec? Buďte s ním doma

Francouzští zákonodárci pomohou těm, kteří se starají o své blízké doma v posledních dnech jejich života, a nezvládají proto chodit do práce. Senát i parlament schválily novou sociální dávku „posledních dní“, kterou by měli dostat ti, kteří pečují o své blízké umírající. Jde o 49 eur (1 300 Kč) denně na nejvýše 21 dní. Je to vymoženost, kterou bude schvalovat lékař a přibude k tříměsíčnímu neplacenému volnu. 
Návrh, který do parlamentu přinesli poslanci ze všech čtyř politických skupin, měl nevídaný souhlas všech stran. Nezastírají však, že zákon je nedokonalý, napsal včera deník Le Monde. Novou dávkou chtějí pomoci těm, kteří si berou takzvané volno rodinné solidarity, jež je neplacené a lze ho čerpat tři měsíce nejvýše dvakrát. Počítá se s tím, že ji využije ročně jen 20 tisíc lidí, takže by vyšla zhruba na 20 milionů eur. Francie nechce dávku více rozšiřovat kvůli nedostatku státních financí. Číslo vypadá podhodnoceně. Jen na rakovinu ročně ve Francii zemře 150 tisíc lidí. „Může toho využít jen minimum lidí. Je to skandální pro všechny ostatní,“ reaguje Jean-Luc Romero, předseda Asociace za právo umřít důstojně. Nelíbí se mu, že dávky nedostanou ti, u kterých se nedá předpovědět brzká smrt, nebo ti, jejichž blízcí jsou v nemocnici.
Jiným se nelíbí, že se dávka zastaví den po smrti opečovávaného. „Je to brutální postup pro ty, kdo nejsou příbuzní a nemohou dostat pracovní volno podle zákona,“ usuzuje socialistická poslankyně Daniele Hoffman-Rispalová. Dávku může čerpat rodinný příslušník, ale i jinak blízký člověk, kterého si nemocný určí. O dávku může požádat až ve chvíli, kdy lékař vydá posudek, ve kterém potvrdí, že pacientovi zbývá už jen pár dní života. To jde většinou určit u rakoviny. Navíc o něj musí pečovat doma, ale 75 procent Francouzů umírá v nemocnici, v případě Česka to jsou dvě třetiny lidí.
Jean Leonetti, poslanec pravicové UMP a spoluautor návrhu, považuje dávku za uznání „role pomáhajících a milujících“. Podle něj je ve společnosti „smrt často popíraná, maskovaná, přemedikalizovaná a ztratila rodinný charakter“.
V českých rodinách zatím ten, kdo pečuje o svého blízkého v posledních dnech, musí čerpat dovolenou nebo se domlouvat s šéfem na neplaceném volnu, v lepším případě se podaří získat podporu při ošetřování člena rodiny, jako v případě dětí. To když spolu žijí ve společné domácnosti.
„Často je to tak, že o šedesátiletého muže s onkologickou diagnózou pečuje jeho 55letá manželka a vezme si neplacené volno. Typická situace je, že jí šéf řekne ano, ale už se nevracej. Každý by finance krátkodobě oželel, kdyby věděl, že se může vrátit do práce,“ popisuje Martina Špinková, ředitelka sdružení Cesta domů, které pomáhá v péči o pacienty v posledních dnech života doma. A jak se dívá na třítýdenní limit pro francouzskou dávku? „Často pomáháme tam, kde lékař doporučí paliativní léčbu (posledních dní), tam, kde už nemocnice neumí vyjít vstříc. V průměru ta péče vychází na 40 dní, i když někdy jde o dva dny, někdy o tři měsíce,“ dodává.
Francouzi si nejsou jisti, kdy má lékař dát souhlas k zahájení třítýdenní dávky. „Žádný lékař neumí přesně stanovit, kdy přijde smrt,“ říká Véronique Kornmannová z francouzské Ligy proti rakovině. „Ve většině případů by třítýdenní období mělo odpovídat,“ odhaduje však Anne Richardová, lékařka a šéfka Francouzské společnosti pro paliativní péči. Uznává, že žádost o dávku bude vždy „delikátní“. Když se lékař netrefí, blízcí se budou dále starat o pacienta podle dosavadních pravidel: neplacené volno z práce, dovolená, ale i falešná nemocenská.
V Česku je problém i to, že se lékaři bojí pacientům říkat pravdu. „Bojí se říct, že umírají. Propouštějí je do rodinného ošetřování a nikdo neví, že už jde jen o dny. My přijedeme na pomoc, vidíme člověka v agonii, kterému zbývají tak čtyři dny, a rodina řeší, jak se budou starat během prázdnin, do kterých chybí čtyři měsíce,“ podotýká Martina Špinková, podle níž si v průzkumech doma přeje zemřít 80 procent lidí.