Rozhovor s Jindřiškou Prokopovou

**Za pár dní to budou přesně tři roky, co jsi rozeslala jakošéfredaktorka první Zpravodaj tehdy docela nového webového portálu sposmutnělým názvem Umírání.cz. Pamatuješ si na to? Nebála ses, že takovýZpravodaj nikdo nebude číst? Že se všichni odhlásí, že se leknou? Úvodprvního Zpravodaje vypadá velmi odhodlaně…
**No však jsme odhodlaní byli, a také jsme se báli, jaké budou reakce čtenářů, až jim přijde e-mail nazvaný Zpravodaj portálu Umírání. Ale tyto hlavní obavy při rozesílání prvního čísla převážil mnohem praktičtější strach, zda se nám podaří Zpravodaj poslat bez faktických a gramatických chyb, se zajímavým obsahem a zda rozesílací modul pošle to, co má, a tam, kam má.

**Při tvorbě tohoto webu jsme měli poměrně jasné představy o tom, k****čemu má pomoci, koho by mohl oslovit. Když se ohlédneš, myslíš si, že se ****některá Tvá přání a očekávání splnila?
**Ano, měli jsme jasné představy, pro koho tvoříme, také podle toho vypadala i struktura webu. Myslím, že nejvíce se nám daří oslovit pečující — ty, kteří si portál (ať už má název jakkoli smutný) umějí najít, protože jsou v situaci, kdy informace na něm zveřejňované potřebují. Od nich také máme nejvíce reakcí a poděkování. Píší nám vděčně, že je to sice smutné čtení, ale dozvěděli se přesně to, co potřebovali vědět. A za to jsem ráda.

**A co byla (nebo je) Tvá největší radost, čím myslíš, že web pacientům****či pečujícím prospěl?
**Mám radost z fungující poradny, těší mě a zároveň i trochu překvapuje, že je využíván i prostor pro diskusi, kdy některé příspěvky jsou velmi intimní a současně otevřené. Mám radost i z množství zveřejněných studentských prací, které pro portál obětavě po knihovnách vysokých škol vyhledává Mgr. Marie Koudelková. Vážím si práce MUDr. Zdeňka Kalvacha a jeho pravidelných „marginálních” zamyšlení. Mám radost, když během hovoru v poradně Cesty domů klient říká: „Ano, já vím, to jsem si už přečetl na webu Umírání, tam je to pěkně napsané”. To si pak říkám, že naše práce (redaktorky, poradců v internetové poradně, korektorky i všech přispěvatelů) na tomto webu má smysl a je užitečná.

**Portál dostal nyní nového šéfredaktora a Ty se můžeš více věnovatvedení sociálního týmu Cesty domů. Co bys z tohoto pohledu uvítala, abyTvůj nástupce změnil či přinesl čtenářům nového?
**Budu ráda za pohled novýma očima, svěží vítr, odvahu měnit, trpělivost s aktualizací textů, které zastaraly. Jistě bude umět využít potenciál portálu ještě v dalších směrech. Jako vedoucí sociálního týmu bych uvítala podrobnější servis o změnách např. v zákoně o sociálních službách. A také větší množství příspěvků do Zpravodaje nebo i do obsahu portálu od kolegyň a kolegů z jiných hospiců. Především svému nástupci přeji, aby se mu dobře navazovalo na to, co se nám doteď podařilo, a aby měl ze své práce i její užitečnosti také radost, a hlavně spokojené čtenáře. Držím palce a zůstávám velmi nablízku.

Děkuji za Tvoji práci, kterou jsi sice konala v tom trochu ne-skutečném internetovém prostoru, jejíž výsledky však směřovaly do konkrétních životů skutečných lidí, a věřím, že jim pomáhaly.